Nedaleko od Otavala se rozklada laguna Cuicocha.

Laguna lezi ve vyhaslem zvetralem vulkanu ve vysce cca 3000 m.n.m.

Kolem laguny je to pekna 5 hodinova prochazka s vyhledy po okolnim kraji a lagune.

Vulkan Cotacachi (4939 m), ktery se tyci nad lagunou, je vecne v mracich.

Prcik sice na zacatku cesty nejdriv predvedla, jak delaji nejruznejsi zviratka, kdyz se jim nechce do kopce, ale nakonec se ji to moc libilo. A mne taky.

Kousek od Quita se nachazi mestecko Otavalo, ktere je proslule svymi trhy.

Trhy se datuji az do predinckych casu, kdy zde bylo vymenovano pralesni zbozi z jiznich nizin za produkty z horskych oblasti.

Da se tu najit opravdu hodne vyrobku, ale nektere z nich nam prisly trochu kycove.

Zato mistni pani se nam moc libily.

Tradicnim odevem je zde vysivana bluza, dlouha cerna sukne a korale kolem krku.

Tento pobrezni ekvadorsky narodni park zahrnuje rozsahlou pobrezni oblast i nekolik ostrovu.

My jsme navstivili ostrov Isla de la Plata, kde hnizdi nekolik kolonii morskych ptaku.

Ostrov je pokryty takzvanym suchym lesem. Je to kupodivu, ale to suchy krovi kvete.

Jednim z druhu ptaku, ktery zde hnizdi, je Terej modronohy.

Modronozkove se nam ukazali ve vsech stadiich vyvoje.

Od vajicek pres roztomila chlupata mladatka, pubertaky az po stary pardaly.

Fregatka je dalsim obyvatelem ostrova.

Tihle drobeckove maji pekne nabrouseny zobaky.

Terej maskovy je poslednim obyvatelem ostrova, ktereho se nam podarilo zpatrit.

Na ostrove jsou ptaci opravdu na kazdem kroku.

V okoli ostrova se nalezaji pekne koralove utesy s rozmanitym podmorskym zivotem.

Bylo to fakt pekny, ale fotak pod vodu nemuze.

Prochazka po pobreznich plazich narodniho parku byla taky fajn.

Je to vazne prima jednou za cas videt v Jizni Americe cistou plaz.

Do pobrezni rybarske a turisticke vesnice Puerto Lopez jsme prijeli za Sluncem, morem, teplem a nedalekym Narodnim parkem Machalilla.

Tepla bylo mozna az moc, more hodne a Slunce nastesti jen tak akorat. Ono kdyz jen sviti a ani nezafouka, tak se to neda snest.

Plaz v Puerto Lopez oziva brzy rano, kdyz se rybari vraceji se svymi ulovky z more.

Je to dost blazinec, kdyz se nakupci pretahuji o ulovky a hladovi ptaci se snazi si take prilepsit.

Nektere ulovky vazne stoji zato.

Jestli se nepletu, tak tohle jsou zraloci kladivouni. Nebo tak nejak.

Jak se jmenuji tyhle ryby nevim, vypadaji dost obycejne.

Nektere ryby putuji rovnou na nakladak k ledu, jine se zpracovavaji rovnou na plazi.

Potom, co nam v Peru ukradli batoh, nas to tam prestalo bavit a frnkli jsme do Ekvadoru. Kousek od mesta Cuenca, snad nejhezciho mesta Ekvadoru, se nachazi n.p. Cajas.

Cajas je prosluly svymi cetnymi jezery v drsne vysokohorske krajine.

Bylo by pekny si tu zakempovat, ale bez pulky stanu, kterou mela Prcik v batohu, a bez Prcikova spacaku asi tezko….

Ale bylo to pekny i tak.

A rostou tady hezky bodlaky.