Z İstanbulu jsme zamirili do Cappadocie.

Cappadocie je vulkanicka, erozi tvarovana krajina, plna skalnich mest…

… a ruznych skalisek podıvnych tvaru.

Hrad Uçhisar, ktery obklopuje stejnojmenne mestecko, je nejvyssim bodem v okoli.

Z hradu jsou pekne panoramaticke vyhledy.

Nasi zakladnou se ale stalo Göreme.

Vyhled z hotelu na vesnici stal za to.

Pri pruzkumu okoli nam nejdrive pocasi prilis nepralo. Prselo, padaly kroupy a byla vazne zima.  A vsechny fotky staly za prd.

Na druhy den se nastesti vycasilo.

A tak jsem tech fotek se skaliskama nasekal mraky.

Hezky, co?

Nadhera..

To je neco…

A na zaver jeste rodinka domorodcu, ktera se s nami chtela hodne kamaradit.

Nas vylet po Blizkem vychode zacina v Istanbulu.

Modrou mesitu se sesti minarety nelze vynechat.

Ackoliv modra vlastne vubec neni, alespon ne zvenci.

Zevnitr trochu modra je, ale ze by se podle toho mela jmenovat, to se nam teda nezda.

Zato Aya Sofya, ktera je ruzova, se ruzova nerika. Ale Prcik rika, ze se jı tak mozna rika.

Zajimavosti Aya Sofya je, ze to byl puvodne kostel, ktery byl prestaven na mesitu a stale jsou zde k videni obrazky jeziska a dalsich svatych.

Nase dalsi kroky vedly na Grand Bazaar.

Grand Bazaar je obri trziste plne kramku se vsim moznym, co by mohl turista koupit. Od satku a kobercu pres kozene bundy a kabelky, zlato a strıbro az po padelky znamych modnich znacek.

Spıce Bazaar, tedy trh s korenim, je trochu autentıctejsi.

Ke koupı tu jsou vsechny druhy koreni, orechu a tureckych laskomin. A turecka viagra – jestli funguje, to nevime.

A to je z İstanbulu vsechno.